Page 4 - Hlas mučedníků 3/2017
P. 4

které bylo Bůh a že všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic,
co je. (Jan 1,1–3). Svět skrze něj povstal (Jan 1,10). V Koloským 1,16, čteme:
neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i nevi-
ditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo mocnosti; všechno je stvořeno skrze
něho a pro něho.

   Ježíš nevyhledává tohoto člověka jen proto, aby ho tělesně uzdravil, ale
aby se mu dal poznat jako Spasitel, Pán a Bůh. Pojďme se podívat na cestu
víry tohoto uzdraveného slepce od narození.

   Když slepec prohlédne a přestane být žebrákem, výraz jeho obličeje se
náhle změní natolik, že jeho sousedé mají problém ho poznat. (Jan 9,8–9:
„Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není,
ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘)

   Když se lidé ptali, jak se otevřely jeho oči (verše 11–12), on odpověděl:
„Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do
Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ Řekli mu: „Kde je ten člo-
věk?“ Řekl: „Nevím“.

   Protože Ježíš tohoto člověka uzdravil v sobotu, následuje opakovaný
vý­slech jeho samotného i jeho rodičů ze strany farizeů. Nakonec i mezi fari-
zeji nastává rozkol (verš 16: Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat
taková znamení?“ A byl mezi nimi rozkol.). Z bouřlivých diskusí o „člověku
Ježíši“ se tento uzdravený slepec postupně dovídá víc a na přímou otázku: „Co
ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“, on řekl: „Je to prorok“. A tak se postupně
z „člověka Ježíše“ stává „prorok“.

   Při opakovaných výsleších od farizeů (sám uzdravený slepec je dotazován
od lidí celkem čtyřikrát a jednou jsou vyslýcháni i jeho rodiče) se postupně
formuje jeho vyznání o Ježíši. Ve 33. verši čteme: „Kdyby tento [člověk] nebyl
od Boha, nemohl by dělat nic.“

   A tak se postupně z „člověka Ježíše“ stává „prorok“ a nakonec zjevně
poslaný od Boha.

   Když ho farizeové vyhnali ven, Ježíš tohoto uzdraveného slepce znovu
vyhledává.

   Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?“ On
odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“  Ježíš mu řekl: „Viděl
jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On řekl: „Věřím, Pane.“ A poklonil se mu.
(Verše 35–38)

   Takové přímé zjevení učinil Ježíš jen dvakrát po dobu svého pozemského
putování: tomuto uzdravenému slepci a samaritánské ženě.

   Uzdravený slepec se Pánu Ježíši klaní a uctívá ho jako Syna člověka, tedy
Božího Syna. Jeho tělesné uzdravení je tak korunováno duchovním pro-
hlédnutím!

   V Římanům 10,9–10 je napsáno: Vyznáš­‑li svými ústy Pána Ježíše a uvě­říš­
‑li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří
k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.

   V našem textu v Janově evangeliu dále čteme: Ježíš řekl: „Já jsem přišel na
tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli, a ti, kteří vidí, se stali slepými.“
Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“
   1   2   3   4   5   6   7   8   9