Aktuálně
25. 08. 2014 Nigérie: Nemůžete zahubit mou duši
(Persecution.com NewsRoom, zveřejněno 25. srpna. 2014) John Yakubu neměl nic. Po útoku Boko Haram musela celá jeho rodina odejít z osady Attagara v severovýchodní Nigérii do uprchlického tábora, ve kterém přežívali ze dne na den. Teroristé z Boko Haram brutálním způsobem zabíjejí tisíce lidí, plení vesnice, vypalují domy, místní podniky a kostely. Také unášejí stovky žen, včetně více než 200 dívek ze školy v Chiboku letos v dubnu. Jejich konečným cílem je vytvoření islámského státu v severní Nigérii. Útoky na osadu Attagara byly pečlivě naplánované a provedené s typickou surovostí. 1. června krátce po zahájení nedělních bohoslužeb dorazila do převážně křesťanské osady více než stovka radikálů maskovaných ve vojenských uniformách. Vetřelci začali střílet a mačetami napadali místní obyvatele. Když pětapadesátiletý Sawaltha Wandala dorazil na druhou bohoslužbu, na vlastní oči viděl, jak příslušníci Boko Haram před kostelem zabíjejí děti. Povšiml si, jak jedno z nich odhodili do škarpy. Starost o dítě převážila obavy o jeho vlastní bezpečí a tak pro šestiletého chlapce doběhl. Byl posekaný mačetou, ale žil. Sawaltha s ním okamžitě vyrazil do nemocnice v Kamerunu. Zastavila ho však skupina pěti ozbrojenců, vytrhli mu chlapce z rukou, uřízli mu hlavu a začali Sawanthu mlátit větvemi. Nakonec ho udeřili do hlavy velkým kamenem a nechali ho na místě ležet, aby zemřel. Z nosu a úst mu tekla krev. Vesnici nakonec vyplenili a obyvatele rozehnali. O dva dny později se vrátili a zahájili další vlnu útoků na několik dalších vesnic v distriktu Gwoza. Jeden útok střídal další v rychlém sledu; celkem připravili o život odhadem 200 lidí, včetně malých dětí. Yakubovi patřili k těm [„šťastnějším“], kterým se podařilo uprchnout přes hranice do sousedního Kamerunu. V uprchlickém táboře jeho rodina trpěla hladem a tak se John rozhodl podniknout krátkou výpravu zpátky do Attagara, aby zjistil, zda doma nenalezne ještě nějaká zvířata, která by mohl prodat a za utržené peníze pořídit rodině něco k jídlu. Přestože to bylo nebezpečné, zdálo se, že nemá jinou možnost. Ze svého domu si vyzvedl ještě několik dalších věcí, včetně rodinné Bible. Příslušníci Boko Haram však zaregistrovali jak vchází dovnitř a záhy ho chytili. „Víme, že jsi John. Musíš se obrátit k islámu, jinak zemřeš – a bude to bolet.“ Když John odmítl, muži ho přivázali ke stromu a spoutali mu ruce a nohy. Obě paže mu pořezali dlouhým nožem a posmívali se mu. „Teď už se můžeš stát muslimem?“ „Můžete zahubit mé tělo, ale ne mou duši,“ vykřikl John v agónii. Muži vyzbrojení mačetou a nožem týrali Johna dále. Řezali ho do nohou a do zad a jen občas na chvíli přestali a zeptali se, zda se konečně vzdá své víry v Krista a bude následovat Alláha. John vytrvale odmítal. „My ti ještě ukážeme,“ řekli mu nakonec. Zaťali mu sekyru do kolene až ke kosti a ještě ho pořezali nožem na hlavě. John ztratil vědomí. Teroristé odešli a John zůstal přivázaný ke stromu – teprve po třech dnech ho kdosi našel a odvezl do nemocnice. V nemocnici se John setkal s pracovníkem Hlasu mučedníků. Na dotaz, jaké chová k útočníkům pocity, odpověděl: „Islámským radikálům jsem odpustil, protože nevěděli, co činí.“ Podle některých zdrojů extrémisté z řad Boko Haram jen v letošním roce připravili o život tři tisíce lidí a mnoha dalším způsobili vážná zranění. Nelítostné razie pokračují se znepokojivou četností. Hlas mučedníků pomáhá více než třiceti lidem vážně zraněným při útocích v Gwoza a také poskytujeme pomoc uprchlíkům, kteří v důsledku krize přišli o domov. zdroje Hlasu mučedníků
Zdroj: www.persecution.com
K této zprávě zatím nikdo žádnou modlitbu nepřidal, můžete přidat první.
*Přidávat vlastní modlitby mohou pouze registrovaní uživatelé.
Související odkazy Následující zpráva | | Předchozí zprávy |
TIP: V březnu 2020 vyšla v nakladatelství Stefanos nová kniha. Snubní prsten za život Na cele s bojovníky Islámského státu V prosinci 2015 byl na letišti v Chartúmu zadržen tajnou policií český občan Petr Jašek. Následujících čtrnáct měsíců byl vězněn súdánským režimem a v lednu 2017 ho tamní tribunál odsoudil na doživotí za „špionáž a velezradu“, třebaže jeho skutečným „zločinem“ byla prostá snaha pomoci africkým pronásledovaným křesťanům. Co prožíval v obávaném saharském vězení, bylo po dlouhé měsíce předmětem velkých obav a spekulací. V této knize o tom Petr Jašek nyní sám vypravuje… Napsali o knize: „Za knihu Petra Jaška jsem nesmírně vděčný. Připomíná nám, že naše svoboda a naše pohodlí nejsou žádnou samozřejmostí. Petr Jašek líčí svůj příběh bez rušivého patosu – o to jsou jeho slova údernější. Při četbě jsem se v duchu vrátil do komunistických dob, kdy si člověk mohl připadat bezmocný tváří v tvář všemocným silovým strukturám totalitního státu, ale současně jako vítěz nad temnými mocnostmi figurujícími za těmito strukturami. Díky za úžasné svědectví o vítězství nad beznadějí – o tom, že Boží láska skutečně vítězí nad nenávistí. Petr Jašek na vlastní kůži zakusil Pavlova slova, že Boží moc se dokonává v lidské slabosti.“ — Dan Drápal, teolog a publicista
Archiv
Zasílání zpráv e-mailem
Zasílání zpráv na čtečky elektronických knih
Zprávy jsou jednou týdně zasílány také na čtečky Kindle a PocketBook.
|
