Aktuálně
08. 10. 2014 Indonésie: Explozivní změna
| |  |
| Bůh si použil bombový útok k obnově vztahu Delfiany se sestrou |
 | | Delfiana |
(Persecution.com NewsRoom, zveřejněno 8. 10. 2014) Před třemi lety, v neděli 25. září 2011, čekala Delfiana Alovita v kostele společenství Bethel Full Gospel Church (Církev plného evangelia) v indonéské provincii Střední Jáva na svou matku, když budovou náhle otřásla exploze. „Znenadání jsem ztratila rovnováhu a upadla na zem. Nic nás nevarovalo; dokonce jsem ani nic neslyšela. Připadala jsem si jako ve snu, zaplavila mě náhlá vlna zděšení a naprostý zmatek. ‚Co se děje?‘ křičela jsem nahlas. Potom jsem si sáhla na hlavu a zjistila, že mám ruku od krve – od své vlastní krve. V srdci jsem volala k Bohu: ‚v Ježíšově jménu…‘ – nic jiného jsem se modlit nedokázala.“ O Delfianě (Delvianě) a jejím zotavení jsme psali v našem bulletinu v březnu 2012 (v americkém, pozn. překl. – v českém bulletinu je incident zmíněn v čísle 1/2012). Teprve v nedávném rozhovoru v letošním roce Delfiana pracovníkům Hlasu mučedníků řekla, jak útok ovlivnil její duchovní život. Přiznala se, že tou dobou chodila do kostela jen proto, aby udělala radost příbuzným. Přestože jí starší sestra Marie často připomínala důležitost Boha v jejich životech, Delfiana se v kostele nedokázala soustředit. Bohoslužby zpravidla trávila rozesíláním textových zpráv přátelům a hraním her na mobilu. Také v onu osudnou chvíli, když u vchodových dveří čekala na matku, se zrovna dívala na telefon. Bezpečnostní kamera zachytila muže, který vešel do budovy postranním vchodem krátce po skončení bohoslužby. Stiskem tlačítka odpálil nálož v malé tašce, kterou měl pověšenou na prsou. Všude kolem se rozlétly střepiny a budovu zahalil kouř. „Sestra Marie se v okamžiku exploze ještě nacházela v patře. Když běžela po schodech dolů, zahlédla muže ležícího v tratolišti krve. [Byl to sebevražedný atentátník, člen radikální islamistické skupiny usilující o vyhnání křesťanů z Indonésie.] Celá místnost byla stále zahalená kouřem. Když ke mně Marie běžela, slyšela jsem ji křičet: ‚Co se stalo mé sestře, Pane?‘“ „Cítila jsem, jak mě někdo zvedl, myslela jsem si, že mě odnáší Ježíš. (Později jsem se dozvěděla, že to byla matka, ale v tu chvíli jsem skutečně věřila, že mě zvedl Ježíš.) Lidé ze společenství mi zajistili odvoz do nemocnice.“ Kvůli zraněním způsobeným explozí bylo hospitalizováno celkem třicet lidí, včetně Delfiany a jejího otce, který utrpěl zranění paže. O život toho dne přišel jen samotný sebevražedný atentátník. Zranění Delfiany však byla mnohem vážnější, než se zpočátku zdálo. „Na ošetření v nemocnici čekalo mnoho lidí. Sestry mi nejdřív řekly, že moje zranění není vážné, že to bude asi jenom těžká pohmožděnina. Dlouhou dobu jsem ale vůbec nic neviděla. Nakonec lékaři zjistili, že mám vážné poranění hlavy a jedna střepina mi uvízla v lebce, blízko mozku. Byla nutná bezodkladná operace.“ Než Delfianu odvezli na operaci, matka se za ni modlila a připomněla jí píseň, kterou často zpívala v kostele – zpívala ji po celou dobu, když ji převáželi na lůžku na operační sál. Píseň dodala osmnáctileté dívce útěchu a naplnila ji pokojem. „Když se ohlédnu zpátky a vzpomenu si na den, kdy k explozi došlo, mohu jasně vidět, jak tato událost proměnila můj život. Věřím, že mi Bůh dal druhou šanci, abych se k němu vrátila,“ uvedla Delfiana. Exploze radikálně proměnila vztah dospívající dívky nejen k Bohu, ale také k rodině. „Děkuji Bohu, že mě ve své milosti úplně proměnil a obnovil také vztahy v naší rodině. Velice celou rodinu miluji, zejména sestru Marii. Jsou z nás teď nejlepší kamarádky, společně zpíváme v kostele a oslavujeme Boha. Do veškeré služby v kostele se pouštím s opravdovým zápalem, což je veliký rozdíl oproti tomu, jak to bylo dřív.“ Delfiana měla kdysi dojem, že je církev nudná, ale její zranění ji přivedla k novému nahlížení na svět – celý svůj život chce prožít úplně jinak. „Toužím sloužit Ježíši; děkuji mu za jeho vykupitelskou lásku a světlo, kterým prozařuje můj život. Toužím mu to nějak oplatit… věřím, že se mi to může podařit, když mu budu sloužit po všechny své dny.“ Zdroj: Hlas mučedníků
Zdroj: www.persecution.com
K této zprávě zatím nikdo žádnou modlitbu nepřidal, můžete přidat první.
*Přidávat vlastní modlitby mohou pouze registrovaní uživatelé.
Související odkazy Následující zpráva | | Předchozí zprávy |
TIP: V březnu 2020 vyšla v nakladatelství Stefanos nová kniha. Snubní prsten za život Na cele s bojovníky Islámského státu V prosinci 2015 byl na letišti v Chartúmu zadržen tajnou policií český občan Petr Jašek. Následujících čtrnáct měsíců byl vězněn súdánským režimem a v lednu 2017 ho tamní tribunál odsoudil na doživotí za „špionáž a velezradu“, třebaže jeho skutečným „zločinem“ byla prostá snaha pomoci africkým pronásledovaným křesťanům. Co prožíval v obávaném saharském vězení, bylo po dlouhé měsíce předmětem velkých obav a spekulací. V této knize o tom Petr Jašek nyní sám vypravuje… Napsali o knize: „Za knihu Petra Jaška jsem nesmírně vděčný. Připomíná nám, že naše svoboda a naše pohodlí nejsou žádnou samozřejmostí. Petr Jašek líčí svůj příběh bez rušivého patosu – o to jsou jeho slova údernější. Při četbě jsem se v duchu vrátil do komunistických dob, kdy si člověk mohl připadat bezmocný tváří v tvář všemocným silovým strukturám totalitního státu, ale současně jako vítěz nad temnými mocnostmi figurujícími za těmito strukturami. Díky za úžasné svědectví o vítězství nad beznadějí – o tom, že Boží láska skutečně vítězí nad nenávistí. Petr Jašek na vlastní kůži zakusil Pavlova slova, že Boží moc se dokonává v lidské slabosti.“ — Dan Drápal, teolog a publicista
Archiv
Zasílání zpráv e-mailem
Zasílání zpráv na čtečky elektronických knih
Zprávy jsou jednou týdně zasílány také na čtečky Kindle a PocketBook.
|
