Marx a Satan

 

05. 05. 2018

Autor se zamýšlí nad pravými kořeny marxismu, které podle jeho bádání sahají až k mocnostem temnoty a zla.


Living Sacrifice Book Company, 1986
české vydání Stanislav Maxa – STEFANOS, 2018
vázaná, 12 × 18 cm, 136 stran
naše cena 225 Kč (objednat)

 

Titul je k dispozici také jako e-kniha ve formátech Kindle a EPUB za cenu 74 Kč (stáhnout ukázku, objednat, vypůjčit zdarma v knihovně).

 

 

Ukázka z knihy:

 

 


Ú V O D

 

Původně jsem chtěl napsat jen malou brožurku, v níž bych zmínil určité náznaky spojení mezi Marxem a satanistickou církví.

Dosud se nikdo nepokusil o tom něco napsat. Proto jsem byl velmi opatrný, ba téměř bázlivý. Postupně se mi ale dařilo shromažďovat stále více materiálu. Doufám, že shromážděné důkazy vás přesvědčí o tom, že komunismus představuje i duchovní nebezpečí.

Dnes marxismus ovládá více než třetinu lidstva. Co když se podaří dokázat, že zakladatelé a představitelé tohoto hnutí byli ve skutečnosti skrytými uctívači ďábla, kteří vědomě používali satanskou moc? Nebude třeba na tak překvapivá zjištění nějak reagovat?

Nepřekvapí mě, když někdo mou tezi rázně odmítne. Věda a technika postupují rychle kupředu, protože dáváme vždy přednost novým zařízením před starými výrobky. V oblasti sociologie a náboženství je tomu ovšem jinak. Myšlenky umírají pomalu a lidské smýšlení není jako počítačový čip, který lze snadno změnit či nahradit. Někoho nepřesvědčí ani nové důkazy. Dveře některých myslí mají zrezivělé panty. Přesto jsem se rozhodl přinést přesvědčivé důkazy a vyzývám vás, abyste je pečlivě zvážili.

Komunisté si této knihy jistě všimli. Byla přeložena do ruštiny, čínštiny, rumunštiny, němčiny, slovenštiny a jiných jazyků. Velké množství výtisků bylo propašováno za železnou oponu. Kupříkladu východoberlínský časopis Deutsche Lehrerzeitung mou knihu ostře odsoudil v článku Marx kat. Nazval ji „nejrozsáhlejším, nejprovokativnějším a nejhnusnějším spisem, který byl kdy proti Marxovi sepsán“.

Bylo by možné Marxe snadno zničit? Je toto jeho Achillova pata? Podařilo by se marxismus zdiskreditovat, kdyby vyšlo najevo, že byl ve spojení se satanisty? Najde se dostatek lidí, kterým to nebude jedno?

Marxismus je klíčová realita moderního života. Ať už si o něm myslíte cokoli, a ať už věříte či nevěříte v existenci Satana, ať už považujete za důležité nebo nedůležité, že se v určitých kruzích praktikuje satanismus, zvažte, prosím, doklady, které v této knize předkládám.

Jsem přesvědčen, že tato kniha vám pomůže pochopit problémy, které marxismus představuje pro všechny obyvatele dnešního světa.

 

Richard Wurmbrand



 

K A P I T O L A   P R V N Í
Změna postoje


 

M A R X O V Y   K Ř E S Ť A N S K É   S P I S Y

Dnes marxismus ovládá třetinu světa. A v té či oné formě se marxismus uplatňuje i v mnoha kapitalistických zemích. Ba dokonce i mnozí křesťané, a kupodivu i vysoce postavení představitelé církví, jsou přesvědčeni, že Ježíš přináší odpověď na otázku, jak se dostaneme do nebe, ale Marx nabízí odpovědi na takové problémy, jako je hlad, bída a útlak zde na zemi.

O Marxovi se tvrdí, že to byl velký humanista. Plně se oddal jediné věci: snaze pomoci vykořisťovaným masám. Tvrdil, že příčinou jejich zotročení je kapitalismus. Tento prohnilý systém je třeba svrhnout, pak nastane přechodné období diktatury proletariátu, a pak vznikne společnost, v níž bude každý pracovat podle svých schopností v továrnách a na statcích, které budou patřit všem, a bude odměněn podle svých potřeb. Stát nebude existovat a nebude tedy lidi ovládat. Pominou války a revoluce a nastane věčné a všeobecné bratrství.

Mají-li ale masy dosáhnout štěstí, bude třeba i něčeho více, než jen svržení kapitalismu. Marx píše:

 

Předpokladem skutečného štěstí člověka je zrušení náboženství, které představuje iluzorní štěstí. Mají-li si lidé přestat dělat iluze o svém postavení, je třeba změnit jejich postavení, které vyžaduje, aby si dělali iluze. Kritika náboženství je tedy kritikou tohoto slzavého údolí, které náboženství posvěcuje.[1]Karl Marx und Friedrich Engels, Zur Kritik des Hegelschen Rechtsphilosophie (Ke kritice hegelovské filosofie práva), úvod I, i (1), MEGA, str. 607, 608.

 

Tvrdí se, že Marx byl protináboženský, protože náboženství brání naplnění komunistického ideálu, který byl podle Marxe jedinou odpovědí na problémy světa.

Takto marxisté vysvětlují svůj postoj, a je smutné, že jsou duchovní, kteří jim v tom sekundují. Britský reverend Oestreicher v jednom svém kázání řekl:

 

Ať už má dnes komunismus jakékoli podoby – dobré nebo špatné – původně byl hnutím za emancipaci těch, kdo byli vykořisťováni jinými lidmi. Sociologicky církev byla a do značné míry je i dnes na straně vykořisťovatelů. Z Marxových teorií čiší vášeň pro spravedlnost a bratrství – tato vášeň má kořeny v hebrejských prorocích. Marx nesnášel náboženství, protože sloužilo jako nástroj pro udržování statu quo, v němž děti musely otročit a umíraly v práci kvůli tomu, aby jiní zde v Británii zbohatli. Když někdo před sto lety řekl, že náboženství je opium lidstva, nešlo o žádný laciný žertík… Jako údy těla Kristova musíme činit pokání. Každému komunistovi jsme velice dlužni.[2]Rev. Paul Oestreicher, Sermons from Great St. Mary’s (London: Fontana, 1968), str. 278–280.

 

Úspěchy marxismu dělají na lidi velký dojem. Úspěch ale sám o sobě nic nedokazuje. Šamani také často uspějí. Úspěch může potvrzovat jak blud, tak pravdu. Naopak selhání může mít pozitivní význam – může otevřít dveře k hlubšímu poznání. Proto bychom měli Marxovo dílo analyzovat bez ohledu na úspěch či neúspěch.

Kdo byl Marx? V raném dospívání vyznával Krista a žil jako křesťan. Jeho první písemná práce měla název Spojení věřících s Kristem. Čteme v ní tato krásná slova:

 

Skrze lásku Kristovu obracíme svá srdce k našim bratřím, s nimiž nás pojí vnitřní pouto a za které se Kristus obětoval.

 

Marx poznal cestu, jak se mohou bratři navzájem milovat. Tou cestou je křesťanství.

Marx pokračuje:

 

Jednota s Kristem nás vnitřně pozvedá, přináší útěchu v zármutku, klidnou důvěru, otvírá srdce pro lidskou lásku, pro všechno šlechetné a velké, ne kvůli pýše a slávě, ale jen kvůli Kristu.[3]Karl Marx, Die Vereiningung der Gläubigen mit Christo (Spojení věřících s Kristem), MEW, Dodatek 1, str. 600.

 

Někdy v téže době napsal Marx ve své práci Úvahy mladého muže o volbě povolání:

 

Samo náboženství nás učí, že ideál, k němuž se všichni vztahujeme, se sám obětoval za lidstvo – a kdo by toto tvrzení popíral? Pokud jsme si zvolili postavení, v němž mu můžeme prospět nejvíce, pak nikdy neklesneme pod tíhou břemen, protože tato břemena jsou pouze oběťmi, které přinášíme ve prospěch všech.[4]Karl Marx, Betrachtungeines Jünglings bei der Wahleines Berufes (Úvahy mladého muže o volbě povolání), tamtéž, str. 594. Viz i Payne, Robert, Marx (New York: Simon& Schuster, 1968), str. 34.

 

Marx byl tedy na počátku věřícím křesťanem. Když maturoval na gymnáziu, na jeho vysvědčení u kolonky „náboženské znalosti“ stálo:

 

Jeho poznání křesťanské víry a morálky je na vysoké úrovni. Do jisté míry je obeznámen i s dějinami křesťanské církve.[5]Karl Marx, Archiv für die Geschichte des Sozialismus und der Arbeiterbewegung (Archiv dějin socialismu a dělnického hnutí), MEGA, I, i, (2), str. 182–183.

 

Nicméně v jiné práci pocházející z téhož období použil Marx šestkrát slovo „zničit“. Nikdo z jeho spolužáků toto slovo nepoužil ani jednou. Marx tehdy dostal přezdívku „Znič“ („Vernichte“). Touha ničit byla pro něj přirozená – o lidstvu mluvil jako o „lidském odpadu“. Jednou se vyjádřil: „Nikdo mě nenavštěvuje a já jsem vlastně rád, protože současné lidstvo musí jít do… je to banda lumpů.“

 

 

M A R X O V Y   P R V N Í   S P I S Y   P R O T I   B O H U

Nedlouho poté, co obdržel maturitní vysvědčení, se v Marxově životě stalo něco tajemného a on se stal hluboce a vášnivě protináboženským. Začal se projevovat nový Marx.

Ve své básni napsal: „Toužím se pomstít tomu, který vládne shůry“.[6]Karl Marx, Modlitba zoufalého (Des Verzweifel den Gebet), tamtéž, str. 30. Byl tedy přesvědčen, že je někdo, kdo vládne shůry, ale vedl s ním spor. Nicméně ten, kdo vládne shůry, mu nijak neublížil. Marx pocházel z relativně zámožné rodiny. V dětství nikdy netrpěl hladem. Byl na tom lépe než většina jeho spolužáků. Kde se vzala ta vášnivá nenávist vůči Bohu? Žádný osobní motiv neznáme. Byl při těchto vyjádřeních Marx mluvčím někoho jiného? Nevíme.

Ve věku, v němž většina mladých mužů sní o tom, že budou prospívat druhým a rozvíjet své povolání, napsal Marx následující řádky básně Modlitba zoufalého:

 

Bůh mě tedy připravil o vše

na skřipci prokletého osudu.

Všechny jeho světy zmizely a nevrátí se zpět.

Zbyla mi pouze pomsta.

 

Zbuduji si nad hlavou vysoký trůn

s úžasným, chladným vrcholem,

jeho baštou bude pověrečná hrůza,

vládnout mu bude nejtemnější agónie.

 

Kdo na něj zdravým okem pohledí,

odvrátí se, smrtelně bledý a oněmělý,

sevřen slepou a chladnou smrtelností.

Jeho štěstí nechť vykope si hrob.[7]Tamtéž, str. 30–31.

 

Marx snil o tom, že zničí svět stvořený Bohem. V jiné básni napsal:

 

Pak budu moci vítězně kráčet

jako bůh troskami jejich království.

Každé mé slovo je oheň a čin.

Mohu se měřit se Stvořitelem.[8]Citováno v Deutsche Tagespost, Německá spolková republika, 31. prosince 1982.

 

Slova „zbuduji si nad hlavou vysoký trůn“ a doznání, že z toho, kdo na tomto trůnu usedne, bude vycházet pouze hrůza a bolest, nám připomíná Luciferovo pyšné vychloubání „vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn“ (Iz 14,13).

Patrně ne náhodou napsal Bakunin, který byl jednu dobu jedním z Marxových nejbližších přátel:

 

Chcete-li, aby vás Marx miloval, musíte ho uctívat. Chcete-li, aby vás alespoň snášel, musíte se ho bát. Marx je nesmírně pyšný, ta pýcha hraničí s šílenstvím.[9]Bakunin, Works, sv. III (Berlin, 1924), str. 306.

 

 

S A T A N I S T I C K Á   C Í R K E V   A   O U L A N E M

Proč Marx toužil po takovém trůnu?

Odpověď nalezneme v málo známém dramatu nazvaném Oulanem, které sepsal ve svých studentských letech. Musíme udělat odbočku, abychom vysvětlili toto jméno.

   
 



Jedním z rituálů satanistické církve je černá mše, kterou satanističtí kněží odříkávají o půlnoci. Do svícnů, postavených obráceně, jsou vloženy černé svíce. Kněz má na sobě ornát, ovšem obrácený naruby. Čte vše, co je předepsáno v liturgické knize, ovšem od konce a pozpátku. I slova Bůh, Ježíš a Marie čte pozpátku. Krucifix postaví obráceně nebo po něm šlape. Za oltář slouží tělo nahé ženy. Na vysvěcenou hostii, ukradenou v kostele, se napíše jméno Satan a koná se parodie svatého přijímání. Během černé mše je spálena Bible. Všichni se zavazují, že spáchají sedm smrtelných hříchů uvedených v katolickém katechismu, a že nikdy neudělají nic dobrého. Následuje orgie.

Uctívání ďábla je starobylá záležitost. Píše se proti němu i v Bibli. Židům bylo sice svěřeno pravé náboženství, nicméně oni někdy ve své víře selhávali a „obětovali démonům“ (Dt 32,17). Izraelský král Jeroboám dokonce ustanovil „kněze pro běsy“ (2Pa 11,15).

Lidé tedy věřili v existenci ďábla od nepaměti. Znaky jeho království jsou hřích a zkaženost. Důsledkem jsou rozpad a zkáza. Obrovská koncentrace zla v minulosti i v moderním komunismu a nacismu by nebyla možná, kdyby ji neřídil sám ďábel. Ďábel má velkolepý plán a současně je tajným agentem, který dodává sjednocující energii potřebnou k uskutečnění jeho velkolepého plánu na ovládnutí lidstva.

„Oulanem“ je svaté jméno, čtené pozpátku. Je odvozeno od jména Emmanuel, což je jedno z hebrejských jmen Ježíšových. Znamená „Bůh je s námi“. Černá magie často pracuje se jmény čtenými pozpátku.

Drama Oulanem pochopíme jen ve světle podivného přiznání, které Marx učinil v básni Hráč. Jak Marx, tak jeho následovníci se později snažili význam tohoto doznání bagatelizovat.

 

Pekelné výpary stoupají a naplňují mozek,

až z toho šílím a mé srdce se hluboce mění.

Vidíte ten meč?

Ten mi prodal

kníže temnoty.

On odbíjí hodiny a dává znamení.

Stále směleji tančím tanec smrti.[10]Karl Marx, Spielmann (Hráč), op. cit., Deutsche Tagespost, str. 57, 58.

 

Výpověď těchto veršů nabývá na významu, víme-li, že v satanistickém kultu se při obřadech vyššího zasvěcení prodává kandidátovi „začarovaný“ meč, který je zárukou úspěchu. Kandidát za něj platí podpisem na smlouvě. Podepisuje ji vlastní krví z naříznutých zápěstí. Podpisem vyjadřuje souhlas s tím, že jeho duše bude po smrti náležet Satanovi.

Aby čtenář pochopil hrůzný záměr těchto básní, musím uvést – jakkoli se mi příčí o těchto věcech mluvit – že v Satanské bibli se píše: „Krucifix symbolizuje mdlou neschopnost, visící na dřevě“ a text pak pokračuje: „Satan je úžasný Kníže temnoty, který vládne světu“. O Ježíšovi říká, že je „přetrvávající betlémská hniloba“, „prokletý Nazarejec“, „impotentní král“, „štvaný a němý bůh“, „hnusný vyzyvatel jeho veličenstva Satana“, zatímco Ďábla nazývá „Bohem světla“. Andělé „před ním ustupují, třesou se a padají před ním na tvář“. Satan „posílá poskoky křesťanů vstříc jejich osudu“.

Nyní uvedu citát přímo z dramatu Oulanem:

 

A oni jsou rovněž Oulanem, Oulanem.

Toto jméno zní jako smrt, zní a zní,

než odezní, než se odplazí.

Stát – už to mám! Stoupá z mé duše,

jasný jako vzduch, silný jako mé kosti.[11]Karl Marx, Oulanem, 1. dějství, 1. výstup, tamtéž, str. 60.

Mé mladistvé paže jsou mocné,

uchopí tě [míněno zosobněné lidstvo] a rozdrtí tě

nezkrotnou silou.

Pro nás pro oba se otevírá temná propast.

Ty do ní padneš a já tě budu se smíchem následovat,

budu ti šeptat do ucha: „Sestup, pojď se mnou, příteli.“[12]Tamtéž, 1. dějství, 2. výstup, str. 63.

 

Bible, kterou Marx ve svých gymnazijních letech studoval a kterou v dospělosti dobře znal, říká, že anděl spoutá ďábla a uvrhne ho do bezedné propasti (řecky abyssos; viz Zj 20,3). Marx by rád uvrhl celé lidstvo do propasti, která je přichystána pro ďábla a jeho anděly.

Kdo v tomto dramatu skrze Marxe mluví? Dává nějaký smysl očekávat, že mladý muž bude snít o lidstvu, které se řítí do temné propasti (biblický výraz „vnější temnota“ je jiným označením pekla), zatímco on se bude smát, když bude následovat ty, které vedl k nevěře? Na takový „ideál“ nikde na světě nenarazíme – s výjimkou zasvěcovacích obřadů v nejvyšších patrech satanistické církve.

Když drama dospěje k okamžiku Oulanemovy smrti, promlouvá Oulanem takto:

 

Zmar, zmar. Můj čas vypršel.

Hodiny se zastavily, domeček z karet se zřítil.

Brzy si na prsa přitisknu věčnost,

a brzy na lidstvo zaječím obrovskou kletbu.[13]Tamtéž, 1. dějství, 3. výstup, str. 68.

 

Marx miloval Mefistofelova slova z Fausta: „Vše, co existuje, zasluhuje zničení.“ Všechno, tedy i proletariát a soudruzi. Tato slova Marx cituje v Osmnáctém brumairu.[14]Karl Marx, Louis Bonaparte (18. Brumaire), MWE, VIII, str. 119. Stalin podle těchto slov jednal a zničil i svou vlastní rodinu.

O Satanovi se ve Faustovi říká, že je to duch, který vše popírá. A právě takový byl postoj Marxův. Píše o „nemilosrdné kritice všeho, co existuje“, o „válce proti situaci v Německu“. A dodává: „První povinností tisku je podrývat základy existujícího politického systému.“[15]MEW, I, str. 344; I, str. 380; XXVII, str. 190; VI, str. 234. O sobě řekl, že je „nejvýraznějším nenávistníkem vůči všemu pozitivnímu“.[16]Citováno u B. Brechta, Works, sv. 1 (Frankfurt, 1979), str. 651.

Satanistická sekta není materialistická. Satanisté věří ve věčný život. Oulanem, osoba, skrze kterou Marx promlouvá, věčnost nijak nezpochybňuje. Potvrzuje věčný život, ovšem jako život do extrému rozvinuté nenávisti.

Připomeňme si, že pro démony věčnost znamená trápení. Démoni Ježíšovi vyčítají: „Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“ (Mt 8,29).

Podobně posedlý je i Marx:

 

Ha! Věčnost! Je naší neustálou bolestí,

nepopsatelná, nezměrná Smrt,

hnusná vyumělkovanost, jež námi pohrdá.

Jsme jak hodinový stroj, slepě mechaničtí,

stvořeni k zbytečnému odměřování Času a Prostoru,

nemáme žádný cíl, než abychom přišli na svět a byli zničeni,

aby bylo vůbec co ničit.[17]Op. cit., Marx, Oulanem.

 

Začínáme tedy chápat, co se to s mladým Marxem stalo. Původně zastával křesťanské názory, ale nežil podle nich. Z korespondence s otcem vyplývá, že utrácel spoustu peněz na zábavu. Pak se s rodičovskou autoritou neustále přel o peníze i o jiné věci. V této době podle všeho padl do tenat pečlivě utajované satanistické církve a absolvoval zasvěcovací obřady.

Satan se těm, kdo ho uctívají, zjevuje při orgiích vyvolávajících halucinace. A také skrze své uctívače mluví. Marx není ničím jiným než Satanovým mluvčím, když ve své básni Modlitba zoufalého říká: „Toužím se pomstít tomu, který vládne shůry.“

Poslyšte závěr dramatu Oulanem:

 

Existuje-li něco, co požírá,

skočím do toho, ačkoli zničím svět –

svět, který vyvstává mezi mnou a propastí…

Rozdrtím ho na prach

svým vytrvalým proklínáním.

 

Obejmu tuto drsnou realitu

a svět obejme mě, a pak

slepě pomine,

klesne do naprosté nicoty,

zahyne, přestane existovat,

to bude teprve skutečný život![18]Tamtéž.

 

Marx se patrně nechal inspirovat slovy Markýze de Sade:

 

Nesnáším přírodu. Nejraději bych rozpoltil tuto planetu, zastavil oběh hvězd, zničil tělesa plující vesmírem, zrušil vše, co přírodě slouží, a chránil vše, co ji ničí – shrnuto, chci přírodu ve svém díle napadat… Možná se nám podaří zaútočit na slunce, snad vesmír o slunce připravíme – nebo ho využijeme k tomu, abychom svět spálili. To by byly pořádné zločiny!

 

Sade a Marx propagují tytéž myšlenky!

Poctiví lidé stejně jako lidé inspirovaní Bohem se snaží svým spoluobčanům sloužit – rozmnožují poznání, napravují morálku, stimulují náboženské cítění nebo přinejmenším nabízejí odpočinek a zábavu. Ďábel je jediná bytost, která vědomě zahrnuje lidstvo zlem. Dělá to skrze své vyvolené služebníky.

Neznám žádného jiného slavného autora, který by o svých spisech mluvil jako o „sračkách“[19]MEW, XXX, str. 359. nebo „svinských knihách“. Zcela vědomě a záměrně předkládá svým čtenářům špínu. Pak se nelze divit, že někteří z jeho žáků, komunisté v Rumunsku či Mosambiku, nutili vězně jíst vlastní lejna a pít vlastní moč.[20]Paul Goma, Piteshti.

V dramatu Oulanem dělá Marx totéž, co ďábel: Snaží se zasvětit celé lidstvo zkáze.

Oulanem je patrně jediná divadelní hra na světě, v níž si jsou všechny postavy vědomy vlastní zkaženosti, a dokonce se jí vychloubají. Toto drama rozhodně není černobílé. Nejsou v něm postavy jako Klaudius a Ofélie, Jago a Desdemona. Všechny postavy zde slouží temnotě, všechny mají mefistofelské rysy. Všechny jsou satanské, zkažené, prokleté.

 

 

 

Pro čtení e-knihy na osobních počítačích (PC, Mac) doporučujeme používat Adobe Digital Editions (ADE). Veškeré související dotazy technického charakteru v rozumném rozsahu rádi zodpovíme, pište na adresu .