Turecká vláda v posledních letech vyhostila ze země přibližně 200 misionářů a jejich rodin, což mnoho místních církví postavilo do situace, kdy musí přežívat s omezenými zkušenostmi v oblasti vedení. „Z dlouhodobého hlediska to bude pozitivní, protože nyní zapojujeme mnohem více místních lidí,“ uvedl jeden z předních tureckých pastorů. „Z krátkodobého hlediska to však na turecké církve mělo opravdu velký dopad.“ Uvedl, že turečtí pastoři čelí tlaku ze strany vlády, pronásledování ze strany radikálních skupin a syndromu vyhoření.
„Modlete se, abychom dokázali lépe vychovávat místní vedoucí pracovníky, abychom skrze ně mohli naplňovat potřeby v Turecku,“ řekl pastor. Dodal, že navzdory těmto výzvám církve v Turecku rostou.
Evangelium se po celém území dnešního Turecka rozšířilo v 1. století a region zůstal pod křesťanskou vládou po celá staletí, počínaje 4. stoletím. Dnes jsou obyvatelé Turecka z 96 % sunnitští muslimové, méně než 1 % Turků jsou křesťané. Turci jsou hrdí na svůj národ, který zaznamenal rychlý průmyslový růst a modernizaci.
Islám je mnohými Turky považován za součást jejich národní identity. Je pro ně proto těžké si představit, že by opustili islám, i když o jeho učení vědí jen málo a jeho zásady nepraktikují. Křesťané v Turecku mají omezenou svobodu vyznání. I když je tureckých církví málo, věřící odvážně sdílejí Krista se svými krajany. Probíhající změny v turecké vládě omezily misijní činnosti a zvýšily tlak na již tak malou křesťanskou komunitu. Věřící čelí různým výzvám od rodinných příslušníků, sousedů, zaměstnavatelů a vládních úřadů. Nezřídka se stává, že vláda přiřadí pastorům nebo církvím policisty pro „ochranu” kvůli hrozbám od islámských vůdců. Jedná se však o způsob, jak monitorovat aktivity pastorů a církví.