Podobně jako v muslimských zemích, zakoušejí i v jiných kulturách křesťané pronásledování ze strany svého vlastního příbuzenstva. Dva příklady této skutečnosti jsme obdrželi nedávno od našich kontaktních pracovníků v Laosu.
Od smrti jedné ze svých dcer žila babička Gate se svou patnáctiletou vnučkou Noi. Od rodiny jiné ze svých dcer pak obě ženy dostávaly jak potravinovou podporu, tak i dalších nezbytných věcí. 15. května minulého roku je navštívil v jejich domě jeden misijní pracovník. Na základě jeho svědectví pak obě ženy uvěřily v Krista. Když se tuto skutečnost dověděli její dcera s manželem, matce Gate vyčinili a vyzvali ji, aby se své nové víry okamžitě zřekla. To však Gate odmítla učinit, neboť byla přesvědčena, že poznala pravého Boha. Roztržka nakonec vyústila v odcizení do té míry, že rodina dcery přestala obě ženy úplně podporovat s komentářem, aby se postaraly samy o sebe. Jelikož Gate je již stará a nemůže pracovat, žijí jen z toho, co vydělá její patnáctiletá vnučka.
―
Od té doby, co ovdověla, cítila se BounMee jako prokletá. Ačkoli byla animistkou a věřila na duchy předků, obrátila se na křesťany, které znala, aby její prokletí zlomili. Po setkání s jedním místním pastorem nakonec žena uvěřila v Krista.
Když se o tom dověděl její švagr Reang, který byl současně vesnickým starostou, řekl jí, že si bude muset vybrat, buď křesťanskou víru, anebo svoji rodinu. BounMee se rozhodla pro Ježíše. Reang rozzuřený odpovědí své švagrové jí za odvetu uzmul část půdy s prohlášením, že mu manžel BounMee před svou smrtí dal svolení, aby na pozemku hospodařil.
Také vesničané přestali s BounMee mluvit, a tak její izolaci po smrti manžela ještě více prohloubili.
- Hlas mučedníků, Austrálie, květen-červen 2022
BounMee dostala na vybranou: buď křesťanská víra, anebo rodina. Vybrala si Ježíše.