Přetrvávající etnické napětí v indickém státě Manipur propuklo 3. května v násilné nepokoje poté, co některé osoby začaly urážet účastníky pokojného protestu. V důsledku vzniklé vřavy přišlo o život přes padesát lidí, dalších sto padesát utrpělo těžší zranění a přes padesát církevních objektů bylo vypáleno do základů. Přinejmenším dvacet tisíc lidí muselo kvůli násilí opustit své domovy a mnozí z nich hledali útočiště v kasárnách a dalších objektech armády.
V Manipuru, stejně jako v dalších rurálních oblastech Indie, je tradiční obyvatelstvo regionu specifikováno jako „plánované kmeny“. Těmto skupinám je propůjčeno právo vlastnit půdu v oblastech, kde je to ostatním omezováno, společně s dalšími benefity, jako je třeba náprava minulých křivd. Většinovým etnikem v tomto státu je kmen Meitei, který musí ze svého pohledu nespravedlivě bojovat za statut „plánovaného kmene“ ‒ čemuž oponují jiné skupiny, jako třeba kmeny Kuki a Zo, obývající hornatou část Manipuru.
Etnikum Meitei, které tvoří přes 50% populace, je převážně hinduistické. Politicky a ekonomicky jde v tomto indickém státě o dominantní skupinu. Naproti tomu kmenová společenství jsou převážně křesťanská. Bohužel se zdá, že státní vláda, která je v současnosti ovládána hinduistickou nacionalistickou stranou (BJP), si osvojila „proti-kmenovou agendu“. Velké části hornaté oblasti, kde žijí domorodí lidé, byly označeny jako chráněné lesy. V důsledku toho byla řada vesnic srovnána se zemí a obyvatelé vystěhováni ze svých pozemků.
3. května došlo k velké demonstraci ve městě Churachandpur. Tisíce příslušníků kmenového obyvatelstva se shromáždilo, aby tak vyjádřili obavu o vládní politiku ohledně plánovaných kmenů. Zatímco demonstrace měla pokojný průběh, někteří násilní jedinci z etnika Meitei začali vyvolávat potyčky. Násilí se postupně šířilo, až dosáhlo obřích rozměrů napříč celým státem. Cílem hněvu se staly zejména církevní budovy, z nichž bylo nejméně padesát zcela zničeno. V některých případech překročilo protikřesťanské běsnění i etnické hranice a došlo ke zničení církevních budov křesťanů z etnika Meitei, což bylo hlášeno z hlavního města Imphal.
Při snaze potlačit násilí se aktivně podílela indická armáda. Zatímco v Manipuru nadále propukají potyčky, útoky se naštěstí po prvním týdnu staly méně častými. Přestože napětí v celém státě zůstává vysoké, někteří již přece spatřují „paprsek naděje“. Jenomže i když dojde k potlačení násilí, otázka nalezení trvalého řešení zde zůstane.
Křesťanští představitelé se do celé záležitosti aktivně zapojili a vyzvali své členy, aby zachovali klid, když jejich komunity postavily barikády ve snaze odrazit útoky. Násilí a předsudky jsou často mnohostranné, protože různé etnické, náboženské, ekonomické a politické prvky (mimo jiné) jsou zneužívány k ještě většímu rozdělení a nenávisti. Ti, kdo následují Krista, jsou povoláni k tomu, aby se na takovém rozdělování neúčastnili (Galatským 3:28) a vírou přemáhali své čistě přirozené popudy.
Snaha učinit z Indie výhradně hinduistický stát bylo hlavní strunou politického programu vládnoucí strany BJP v mnoha oblastech Indie, včetně Manipuru. Politika vlády má také lví podíl na přetrvávajících problémech souvisejících s legislativou namířenou proti náboženským konverzím, která nyní platí v mnoha indických státech.
― The Voice of the Martyrs, Kanada, 11. května 2023