Nepálskou křesťanku Soni Koirala prodala do otroctví její teta, když bylo dívce sedmnáct let. Soni se narodila do chudé rodiny, a proto jí nebylo dopřáno ani dobrého vzdělání. Tehdy se dívčiným rodičům nabídla jedna z příbuzných, že Soni opatří dobré zaměstnání. Společně se obě ženy kvůli tomu vydaly do Indie, kde se měla podle tety ona „dobrá příležitost“ nabízet. Následujících třicet let byla Soni nucena k prostituci.
„Byl to život jako v pekle,“ prohlašuje nyní osmačtyřicetiletá Soni. „Pokoušela jsem se mnohokrát utéci, mnoho jsem se naplakala, ale nebyl nikdo, kdo by můj nářek uslyšel. Ztratila jsem veškerou naději.“
Pak se Soni setkala s jednou křesťankou, která jí pomohla vrátit se do Nepálu a podělila se s ní také o zvěst evangelia.
„Vyprávěla mi o Ježíšově lásce,“ vzpomíná Soni. „Sama sebe jsem nenáviděla a myslela jsem si, že není nikoho, kdo by mě jako prostitutku miloval. Ale když jsem slyšela, že mě Ježíš miluje a dokonce pro mě zemřel, spatřila jsem v něm pro svůj život novou naději.“
Když Soni uvěřila v Ježíše, vydala se po mnoha letech ke své rodině v Nepálu. Ti se jí však kvůli její konverzi ke křesťanství zřekli. Dokonce ji fyzicky napadli tak surově, že Soni přitom upadla a zlomila si nohu. Příbuzní jí také řekli, že u nich může zůstat jen tehdy, když se své víry v Krista zřekne. To však Soni za žádných okolností učinit nechtěla, a proto se vrátila do Indie, kde znovu vyhledala ženu, která jí předtím pomohla a přivedla k víře.
Tato křesťanka se obrátila na pastora svého sboru, který Soni sehnal ubytování, a také informoval o jejím příběhu zástupce Hlasu mučedníků. Naše misie následně ženě zajistila potřebnou podporu i nutnou zdravotní péči k uzdravení jejího zranění.
„Modlím se za svoji rodinu, aby přišli jednoho dne k poznání Pána Ježíše Krista. Vždyť Ježíš přece zemřel nejen za mě, ale i za ně,” prohlašuje Soni, která o přímluvné modlitby prosí nás i naše čtenáře.
Sonin již tak obtížný život se stal ještě tvrdším, když ji její příbuzní napadli kvůli tomu, že uvěřila v Krista.