Křesťanská dívka, která byla napadena a unesena, uprchla svým únoscům. 25. března 2026 šla čtrnáctiletá pákistánská křesťanská dívka jménem Abigal se svou sestrou pěšky do školy, aniž by věděla, že je škola kvůli svátku zavřená. Třída starší sestry pořádala oslavu, a tak tam zůstala.
Abigal se snažila najít rikšu, která by ji odvezla domů, ale když přecházela ulici, popadlo ji pět mužů a sexuálně ji napadlo. Poté jí zavázali oči, nadrogovali ji a 10 dní ji zneužívali. Poté, co se jí podařilo uprchnout, poskytla policii podrobný popis, včetně jmen svých útočníků.
Úřady se však pokusily ji donutit, aby se vrátila ke svým násilníkům, a tvrdily, že si jednoho z těch mužů vzala za manžela. Ona to popřela a statečně vypovídala u soudu, ačkoli o výsledku ještě nebylo rozhodnuto.
Pracovníci Hlasu mučedníků prosí o modlitby za ni a za všechny mladé křesťanské dívky, které jsou unášeny a proti své vůli nuceny k sňatku s muslimskými muži.
Přibližně 98 % Pákistánců jsou sunnitští a súfijští muslimové. Pákistán neuvádí přesné počty křesťanů, takže přesné statistiky nejsou k dispozici. V Pákistánu žijí přibližně 4 miliony křesťanů, což jsou skoro 2 % obyvatel země. Věřící, kteří se odvrátili od islámu, i Pákistánci, kteří se narodili do křesťanské rodiny, jsou pronásledováni islámskými extremistickými skupinami i vládními úřady.
Všichni pákistánští křesťané zažívají těžkosti, diskriminaci a pronásledování kvůli své víře. Někteří podstupují velké riziko, aby svědčili muslimům, křtili obrácené a zvali je do církví. Mnozí usilovně pracují na tom, aby křesťanskou mládež náležitě připravili, povzbudili a vzdělali. Někteří křesťané odvážně sdílejí evangelium a Boží Slovo v radikálních muslimských čtvrtích a městech. Tato města bývají v některých případech domovem islámských extremistických skupin, jako je Tálibán. S většinou křesťanů se zachází jako s občany druhé kategorie a jsou nuceni pracovat dlouhé hodiny v náročných zaměstnáních. Zároveň jsou utlačováni dluhovými systémy, které je udržují v otroctví jejich zaměstnavatelů.