Při útoku na křesťanský sbor v severozápadním Péšávaru byl v neděli 30. ledna zabit jeden pastor a druhý zraněn.
Pastoři právě nastupovali do automobilu u anglikánského kostela Shaheedan-e- all Saints’ Church, kde předtím vedli ranní bohoslužbu, když k nim přijeli dva muži na motocyklu a zahájili palbu. Rev. William Siraj, kterého útočníci zasáhli do hlavy, byl na místě mrtvý, jeho kolega rev. Patrick Naeem byl zraněný odvezen do blízké nemocnice.
K odpovědnosti za tento útok se nikdo nepřihlásil a po dvou útočních policie pátrá.
Incident se odehrál před kostelem, který byl vystavěn na památku obětí útoku dvou sebevražedných atentátníků na tento sbor v září 2013, kdy zahynulo 127 členů církve a dalších 250 bylo zraněno. Za tento hrůzný čin se přihlásili k odpovědnosti příslušníci TTP, neboli tzv. Pákistánského Talibanu.
Mezi těmi, kteří tehdy zemřeli, byl i zeť zavražděného rev. Siraje, který následně podporoval svoji ovdovělou dceru. „Byl to velmi pokorný a zbožný člověk, všichni jsme si ho vážili a měli rádi,“ uvedl pro World Watch Monitor (WWM) jeden z členů sboru.
Podle agentury Reuters bylo na záběrech místní televize vidět, jak lidé přenášejí tělo zavražděného pastora z auta do nedalekého domu, zatímco dav kolem zpíval „Navždy žije Ježíš Kristus“.
Vedoucí představitel Church of Pakistan, unie sdružující protestantské církve v zemi, biskup Azad Marshall, odsoudil toto zabití na svém tweetu a vyzval pákistánskou vládu, aby se zasadila o spravedlnost a ochranu místních křesťanů.
V prohlášení předsedkyně Pákistánské komise pro lidská práva Hiny Jilani se rovněž žádá o další kroky při ochraně křesťanů a ostatních minorit v Pákistánu, „jejichž právo na život a osobní bezpečnost jsou pod nepřetržitým ohrožením, “ cituje zmíněnou agentura Associated Press.
Třebaže před posledním vražedným útokem neobdrželi napadení kněží žádné předchozí výhrůžky, způsob, jakým byl útok proveden, „jasně naznačuje, že šlo o útok záměrný a plánovaný, jehož cílem bylo zastrašení, napadení a vyhrožování těm, kteří se zasazují o práva, ochranu a svobodu pro křesťanské menšiny v Pákistánu, “ uvádí pro WWM jeden z tamních křesťanských pracovníků, který si však přeje zůstat z bezpečnostních důvodů v anonymitě.
Útoky na křesťanské představitele, církve a jednotlivce nejsou ve většinově muslimském Pákistánu ničím novým. Dvouprocentní menšina čelí porušování náboženské svobody na několika úrovních, od diskriminace ve vzdělávání a na pracovišti až po násilné napadení.
Pákistánský zákon o rouhání je nástrojem, který se často zneužívá při vyřizování účtů mezi jednotlivci. Tento zákon vede i k politické nestabilitě, jak ilustrují hrozby a celonárodní protesty během soudních líčení proti Asia Bibiové, katoličce, která byla v roce 2019 zproštěna svého obvinění z rouhání vzneseného proti ní právě na základě tohoto zákona.
Péšávar leží blízko hranic s Afghánistánem a od srpna minulého roku zde došlo podle agentury France24 ke zvýšení počtu teroristických útoků ze strany skupiny TTP, která byla evidentně posílena tím, že se v Afghánistánu dostal k moci Taliban.
Stažení amerických jednotek z Afghánistánu také zapříčinil exodus uprchlíků, kteří se v sousedním Pákistánu snažili najít bezpečnější místo. „Viděli jsme tisíce uprchlíků přicházejících do velkých pákistánských měst, jako jsou Péšávar nebo Kvéta,“ říká tamní zdroj, který chtěl zůstat rovněž v anonymitě. „Tato města však nejsou schopna se vypořádat s takovým přílivem utečenců a lidé tak čelí nejen inflaci, ale i nárůstu bezdomovectví a hladovění. Naneštěstí jsme svědky vzrůstajícího počtu vražedných útoků, střelby v křesťanských čtvrtích, odpalování nastražených náloží či vynucených konverzí k islámu. Dnešní incident (30. ledna) je jen dalším příkladem tohoto násilného trendu.“
Pákistán je podle seznamu padesáti států, kde dochází k pronásledování křesťanů, sestavovaném agenturou Open Doors, osmou nejhorší zemí. Místní křesťané se však obávají, aby se nakonec pro svoji blízkost s Afghánistánem nedostal společně s ním na první místo; tam se totiž nově dostal právě Afghánistán, který tak vystřídal Severní Koreu, jež po mnoho let tuto pozici dlouhodobě obsazovala.
„Pákistánské náboženské prostředí a sociální degeneraci, ke které zde dochází, nelze oddělit a izolovat od toho, k čemu dochází v Afghánistánu,“ prohlašuje již citovaný místní zdroj. „Pákistán sice může navenek ukazovat mírumilovnou tvář, ale jeho srdce je stále více extrémistické. Je zde snaha prosazovat ty formy islámu, kde jediným vzděláním je madrasa (islámská škola), ve které je konečnou učebnicí Korán.“ Právě v posledních měsících nařídila pákistánská vláda, aby veřejné školy zavedly změny týkající se náboženství. Patří k nim povinné odpolední modlitby a předčítání z Koránu během ranních shromáždění.
Po teroristických útocích v roce 2013 vydal následujícího roku pákistánský nejvyšší soud seznam pokynů pro vládu, podle kterých by měly být ochráněny tamní menšiny. Instrukce zahrnovaly i vypracování „vhodných osnov pro základní, střední a terciární úroveň vzdělávání, které podporují náboženskou harmonii a toleranci“. Výzkum Centra pro sociální spravedlnost se sídlem v Láhauru z roku 2020 však ukázal, že náboženské menšiny byly v pákistánských školních učebnicích nadále buď neviditelné, nebo hanobené.
„A kde všechny ty sliby zanechaly děti menšin?“ klade si otázku místní zdroj. „Odpověď je prostá: ve frontě na víza, kde čekají, aby mohly opustit Pákistán a hledat svoji budoucnost a naději v cizí zemi.“
- World Watch Monitor, 2. února 2022