Mehdi Akbari byl v lednu 2019 zatčen spolu s dalšími spoluvěřícími z řad muslimských konvertitů během policejního zátahu. V roce 2020 byl Mehdi Akbari odsouzen k deseti letům vězení za „činy ohrožující národní bezpečnost“, což měl naplnit tím, že založil a vedl skupinu evangelikálních křesťanů. Během procesu, který trval pouhé minuty, soudce zesměšňoval křesťanskou víru a křesťanství označil za „deviantní náboženství“.
Mehdi, který dává přednost jménu Jásir, byl osamělým otcem, jehož jediný syn, Amir-Ali, měl dětskou mozkovou obrnu. Po Jásirově zadržení byl osmnáctiletý chlapec poslán do pečovatelského zařízení v Teheránu. V prosinci 2021 obdržel Jásir zprávu, že Amir-Ali kvůli zdravotním komplikacím zemřel. Navzdory prosbám u soudu nedostal vězněný křesťan povolení zúčastnit se synova pohřbu. Útěchou mu tak zůstala jen krátká návštěva, která mu byla povolena dva měsíce před synovou smrtí.
Po třech letech strávených v nechvalně známé teheránské věznici Evin trpí Jásir v důsledku tíživé situace psychickým traumatem. Nedávno byl z věznice propašován dopis, ve kterém on sám popisuje vnitřní zápas, jímž procházel.
Jásir líčí, jaká muka zakoušel v teheránské věznici, zatímco jeho nevyléčitelně nemocný syn umíral kdesi daleko od něho. Nyní, o více než rok a půl později, Jásir přiznává, že toto vnitřní trauma v něm i nadále přetrvává „jako zadržovaný pláč a potlačovaný smutek“. Při popisu poslední návštěvy svého syna, při které byl obklopen vězeňskými úředníky, píše: „Za nejšťastnější chvíli svého života považuji okamžik, kdy jsem naposledy objal svého Amir-Aliho.“
Ve svém dopise se Jásir zamýšlí nad obviněním, které bylo proti němu vzneseno. „Je víra a úcta k Bohu zločinem?“ ptá se. Uvězněný věřící pak prohlašuje, že když ho přivedli k soudu, naivně se domníval, že stanul před férovým soudcem, který ho bude soudit podle platné ústavy. „To však byla jen iluze!“ poznamenává. Jelikož neměl žádného právního zástupce, Jásir podle svých slov vůbec nevěděl, co by měl odpovědět na svoji obhajobu vůči obvinění, že jednal „proti národní bezpečnosti“.
V úvahách nad svoji vírou Jásir píše: „Když noc přetáhne svůj černý plášť nad vězením a a se západem slunce se zde rozhostí smutek, moji mysl jako údery sekund bičují ponuré myšlenky. .. zda moje víra stojí za to, aby musela snášet takové tísně.“ Ale pak, když Jásir přemýšlí o svém vztahu k Bohu, zaslechne v srdci velmi potřebné ujištění. „Znovu a znovu jsem se ocitl pod tlakem temných myšlenek a pokaždé jsem pevně odpověděl: ‚Ano, samozřejmě to stojí za to.‘“ Uvězněný křesťan je díky Bohu schopen pevně dosvědčit: „Vím jen, že jsem a zůstanu křesťanem, a že budu vždy všem kázat o Božím světle a Království nebeském.“
O Íránu se v současnosti hovoří jako o zemi s nejrychleji rostoucí církví na světě, kde podle odhadů přijalo křesťanství na jeden milion muslimů. Islámské teokratická vláda se tomuto růstu snaží všemožně zabránit, a proto již mnoho z těchto Ježíšových následovníků prošlo vězením.
Pamatujme ve svých modlitbách nejen na Jásira, aby v této mimořádně bolestivé situaci zachoval Pánu věrnost, ale i na všechny další íránské křesťany, kteří procházejí podobnými zkušenostmi pronásledování.
‒ The Voice of the Martyrs, Kanada, 8. srpna 2023
Uvězněný íránský křesťan Jásir (vlevo) a jeho nemocný syn Amir-Ali.