Bývalému kurdskému vojákovi bylo kvůli jeho službě vyhrožováno poté, co uvěřil v Krista. Během syrské občanské války Kočar začal silně nenávidět všechny Araby, a tato nenávist se ještě prohloubila, když byl svědkem smrti svých kurdských spolubojovníků a přátel. Prošel také krizí své islámské víry, protože nechápal, proč Alláh dovoluje muslimům bojovat a zabíjet své muslimské přátele.
V určitém okamžiku opustil Sýrii a odjel do zahraničí, kde se setkal s několika křesťany. Ti mu zvěstovali evangelium a Kočar se stal Kristovým následovníkem. Už není vojákem a dnes říká: „Miluji Araby.“ Pracuje na tom, aby získal jejich srdce pro Pána, a kvůli své službě byl opakovaně ohrožován na životě.
S pádem syrské vlády islamistické skupiny pokračují ve svých snahách vyhnat křesťany ze Sýrie prostřednictvím nepřátelských činů, pronásledování a násilí. Ačkoli muslimské komunity mohou být obecně nepřátelské vůči křesťanům, závažné pronásledování obvykle pochází od islamistických skupin. Nedávné útoky na křesťany zvýšily obavy a zanechaly křesťanskou komunitu v nejistotě ohledně její budoucnosti, zejména s ohledem na zjevné známky a činy islamizace za současné vlády.
90 % Syřanů jsou sunnitští muslimové. Syrští křesťané tvoří výraznou menšinu, ale mnozí z nich se kvůli válce uchýlili do sousedních zemí. Ve srovnání s většinou zemí Blízkého východu byla Sýrie kdysi známá svou náboženskou tolerancí.
V posledních letech však syrští křesťané čelí stejným omezením a protivenství, jaká jsou běžná v islamistických zemích regionu. Křesťané běžně trpí ztrátou zaměstnání, domova, společenského postavení a rodinných vztahů.
Ti, kteří se narodili v křesťanských rodinách, se mohou svobodně scházet k bohoslužbám v církevních budovách, pokud si svou víru nechají pro sebe. Křesťané, kteří sdílejí evangelium, však čelí odporu ze strany extremistů i vlády. Církvím se jen stěží daří uspokojit potřeby obrovského počtu vysídlených lidí. Přesto se někteří křesťané rozhodli v zemi zůstat a svědčit o Kristu navzdory nebezpečí a drsným podmínkám.